Hřiště

„V životě neexistuje žádná rovnocennost ani podobný hovadiny. Lidi se rozškatulkujou už někdy v první třídě. Už tehdy můžeš přesně vidět, z koho něco bude a z koho nebude nic.“
Současný finský dramatik Okko Leo označil svůj text Hřiště jako tragédii. Toto žánrové vymezení je však použito v odlišném významu: jde spíš o tragédii společnosti, tragédii politickou. Děj se odehrává na městské periferii, kde mají dva údržbáři starého hřiště, Esa a Antero, vytvořit nové hřiště pro pesäpallo (finská obdoba baseballu).
Esa je zemitý člověk hospodského typu, který za svoji hrubost a domnělou vševědoucnost skrývá potřebu něhy. Citlivý Antero má sklony k autismu, žije ve svém vlastním světě a obrací banální pravdy ve filosofické otázky. Jejich práce je sledována vedoucím Raakkonenem, který však nikdy není přítomen. Když si Esa vezme do hlavy, že se seznámí s Anterovou krásnou sestrou, spustí tím sled absurdních situací a rozhovorů, ve kterých jsou těžce zkoušeny naděje a sny obou postav i jejich pohled na fungování společnosti jako takové.
Česká premiéra hry Hřiště v Divadle Feste se věnuje tématům vyčlenění ze společnosti, samoty, potřeby přátelství, ztráty identity a úniku do světa fantazie. Inscenace se zejména soustřeďuje na pohled Esy a Antera na fungování společnosti a na to, jak jednoduše sním může být manipulováno, když přijdou o naději. Snaží se poukázat na to, jakým způsobem se z člověka ve vypjatých životních situacích způsobených prekérními pracovními podmínkami může vytrácet solidarita a láska k bližnímu. Sociálně slabší člověk tak často sám přijímá hierarchické rozvrstvení společnosti podle sociálního statutu, což je paradoxně právě tím, čemu se zpočátku bránil.

Premiéra: 9. prosinec 2015