Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem

Jediná divadelní inscenace o bývalém nejbohatším Čechovi na pomezí satiry a dokumentu.
V České republice se v posledních letech konečně začíná diskutovat o obrovské moci několika málo jedinců: oligarchů. Nejčastěji se tato veřejná debata točí kolem šéfa Agrofertu, který si založil politickou divizi svého koncernu, vstoupil s ní do parlamentu a dnes je dokonce premiérem České republiky, z jejíhož rozpočtu a z dotací Evropské unie za podezřelých okolností čerpá dotace pro svůj mamutí koncern.
Svého času se hodně hovořilo o Viktoru Koženém, zakladateli Harvardských privatizačních fondů, které s harvardskou univerzitou neměly samozřejmě nic společného a Kožený na ní ani nikdy nestudoval. Legendární je výrok tehdejšího premiéra Václava Klause: „Jen více takových Kožených.“ Koženého reputace byla záhy notně pošramocena, když se ukázalo, že vyvedl většinu kapitálu z fondů na Kypr a přivlastnil si je. Václav Klaus měl, jako vždy, ovšem samozřejmě pravdu. Takových Kožených bylo v České republice mnohem víc. Většina z nich záhy majetek, který v České republice nahromadila, vyvedla do zahraničí, nejlépe do nějakého daňového ráje, aby z něj v České republice, tedy v zemi původu jejich bohatství, nemuseli platit žádné daně, a tedy vrátit své rodné zemi pokud možno co nejméně.
Jedním z takových dalších „Kožených“ byl samozřejmě Petr Kellner, majitel PPF Group, tedy někdejšího Prvního privatizačního fondu. Bezkonkurečně nejbohatší Čech, jehož impérium působí na třech světadílech a jehož firma samozřejmě sídlí v daňovém ráji v Amsterdamu. Sám Kellner se vyhýbal médiím. Jeho fotografie jsou téměř nedostupné a na veřejnosti se vyskytoval zřídka. Informace, které se o něm dají dohledat jsou jen ty oficiálně povolené, anebo jde o nekonečnou řadu spekulací a teorií spiknutí, které pravý obraz Kellnerových podnikatelských aktivit nakonec pomáhají zamlžovat.

Premiéra: 24. červen 2020

Roman Sikora

Roman Sikora je divadelní kritik a dramatik. Absolvoval činoherní dramaturgii na brněnské JAMU. V letech 2005 až 2009 pracoval jako redaktor rubriky Umění v Literárních novinách, v letech 2010 a 2011 v Deníku Referendum. V současné době jako recenzent spolupracuje s ČRo 3 Vltava a Lidovými novinami. Je autorem více než dvaceti divadelních her. Za hru Smetení Antigony získal v roce 1998 2. místo v soutěži o nejlepší českou divadelní hru Nadace Alfréda Radoka.