Režie: Jiří Honzírek
Dramaturgie a adaptace: Katarína Kašpárková Koišová
Výprava: Sylva Marková
Zvuk: Jindřich Kovanda
Technika: Bohdana Sýkorová, Štěpán Šona
Produkce: Alica Priehradníková
Hudba: Hana Foss
Se spisovatelem Jaroslavem Rudišem spolupracujeme téměř deset let. Libreto k inscenaci NÁRODNÍ TŘÍDA napsal v první polovině roku 2012 právě pro Divadlo Feste. Z rozsáhlého divadelního monologu s množstvím sociálních témat českých vyloučených lokalit se později stala knížka a nakonec i hraný film. Divadlo Feste hrálo Národní třídu v různém hereckém obsazení 8 let, dočkala se na 50 repríz. Hostování v Berlíně a derniéru inscenace ovšem na jaře 2020 překazila první vlna pandemie. Živý stream inscenace v podání brněnského studia BIATEK byl v čase covidu jedním z prvních na českém internetu. Divadlo Feste spolupracovalo s Jaroslavem Rudišem i po premiéře Národní třídy a v roce 2016 uvedlo českou premiéru adaptace jeho novely Český ráj pod titulem ČEKÁNÍ NA KONEC SVĚTA. V současnosti připravujeme světovou premiéru adaptace Rudišovy poslední knihy WINTERBERGOVA POSLEDNÍ CESTA.
Doposud nejrozsáhlejší Rudišovo literární dílo poprvé vyšlo v Německu na podzim 2019. Od té doby získala kniha řadu prestižních literárních cen. V češtině vyšel román na podzim roku 2021 v překladu Michaely Škultéty. Základním rámcem Rudišova díla je daleká vlaková cesta, jíž přes polovinu Evropy podniká stoletý Wenzel Winterberg se svým mladším pečovatelem Janem Krausem. Winterberg ztělesňující paměť různých částí střední a východní Evropy svým postupným rozvzpomínáním propojuje dějiny Evropy s dějinami lidské duše. Dochází k tomu, že vše co vykonáme v prostoru, který zrovna teď na par desítek let obýváme, je a zůstane v něm zapsáno navždy. Každé lidské jednání má svoje následky a ovlivňuje jednání dalších. Z rozsáhlého epického díla, které pro divadlo adaptovala dramaturgyně městského divadla Zlín a naše dlouhodobá kolegyně Katarína Kašpárková Koišová tak postupně vystupuje otázka odpovědnosti nikoli jen k veřejnému prostoru ale rovněž k udržení paměti lidské duše a lidské společnosti.
Zatímco umírající Winterberg touží po odpuštění a utišení svého svědomí za chyby a omyly, kterých se v životě dopustil, jeho pečovatel Jan Kraus hledá po mohutných ztrátách v osobním životě nový smysl své existence. Nestačí se starat o jiného člověka, je třeba nalézt nějakou motivaci a důvod žití o pro sebe samotného. Kraus sám sebe likviduje a jde v sebedestrukci až na samotnou hranici smrti. Dostane tedy příležitost podívat se tam, kam kráčí Winterberg, nahlédnout definitivní konec a vlastní zánik. A právě tahle hraniční zkušenost nabídne Krausovi možnost myslet opět něco vážně, uvěřit svým lidským schopnostem a tomu, že je možné důvěřovat životu.
Winterbergova poslední cesta ukazuje, že lidský život se neobejde bez smrti a umírání, a že dějiny světa, v němž žijeme, jsou úzce vázány na dějiny naší duše a našeho jednání. Nemít odpovědnost není možné. Všichni jsme součástí a všichni rozhodujeme o podobě našeho světa.
Jaroslav Rudiš
Autor románů Winterbergova poslední cesta, Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu a Konec punku v Helsinkách. S výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil úspěšnou komiksovou trilogii Alois Nebel, podle které vznikla divadelní hra a v roce 2011 také film režiséra Tomáše Luňáka. Za své knihy získal Cenu Jiřího Ortena a čtenářskou cenu Magnesia Litera. Je spoluautorem několika českých a německých rozhlasových a divadelních her i filmových scénářů. Žije a pracuje mezi Lomnicí nad Popelkou, Prahou a Lipskem.
V roce 2018 získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy Německa, Rakouska a Švýcarska. Za knihu Winterbergs letzte Reise (česky Winterbergova poslední cesta) z roku 2019 byl nominován na cenu knižního veletrhu v Lipsku v kategorii beletrie. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier 1. října 2021 vyznamenal Jaroslava Rudiše Záslužným řádem Spolkové republiky Německo za přínos ke sbližování Čechů a Němců.
“ Patnáct let se snažíme sledovat problematická, bolavá, sociální a politická témata. Naši práci totiž vnímáme v první řadě jako kulturní službu veřejnosti. Prosím, podpořte nás, abychom mohli v tomto směřování pokračovat. ”
